Stěhoval se z Děčína do Jablonce nad Nisou, aby poté zakotvil v Praze a následně se stal spíše již Svobodným pánem usedlosti v Dolní Krupé u Mnichova Hradiště. Dnes je v kapele jediným zakládajícím členem Modrotisku. Hraje na kytaru a foukací harmoniky a to tak dobře, že byl několikrát oceněn jako nejlepší Bluegrassový foukačkář v ČR. Většina vlastních písniček Modrotisku pochází právě z jeho autorského pytlíku.
Má kladný vztah k motorkám, dobrému jídlu – zvláště pak ke grilovaným pochutinám, dobrému vínu a kvalitní whisky. A poslední dobou dost dělá do včel …
Jako „otec zakladatel“ šel v Modrotisku příkladem – má dva kluky.

Ota je hlavním zpěvákem Modrotisku. Na toto čelní místo ho vynesla skutečnost, že za svého studijního pobytu na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem navštěvoval asi tři týdny intenzivní kurzy zpěvu u jedné renomované dámy, jejíž jméno neprozradil nikomu ve spleti rafinovaných otázek ani pod nátlakem. Hraje na mandolínu i na kytaru a občas skládá pro Modrotisk písničky mírně folkového ražení. Na pódiu je totálně bez trémy, takže je nasnadě, že se prostě musel stát hlavním speakerem a bavičem.

Je celoživotním poutníkem, všechna místa kde žil, má rád. Nejvíc ale „horuje“ pro Orlické Záhoří a Zásaďu u Jablonce n.N., asi ze zásady… Je tak už jediným zbylým jabloneckým rodákem v kapele, miluje hory, na které se zase po letech vrátil, byť vyměnil Jizerské za Orlické. Po třech dekádách ve finančním sektoru dokončil profesní smyčku a stal se zase učitýlkem v malé orlické škole, kde mu řediteluje jeho paní !?!? Snad proto nemůže prozradit podrobnosti … Drže se dobrého ducha Modrotisku má také dva kluky a na svá mladá kolena přidal ještě jednoho, aby eliminoval uličníky v kapele, kteří tento kmenový zvyk ředí vnoučaty opačného pohlaví. Snad proto i další pokolení je mužského rodu, tedy vnuk …

Basista nebo chcete-li baskytarista, který na bujarých večírcích občas bere do svých rukou i housle. Rodák z Pošumaví, ale již od střední školy je pevně zakotven v Liberci. Bluegrass začal dráždit houslovým smyčcem v řadách jabloneckých Nových Farmářů. Po několika letech vyměnil čtyři struny za tlustší a v přetaveném BG Bazaru pokračoval na postu baskytaristy. Protože je to veselý a neposedný chlapík, okusil si i bigbítový kotlík (Těla, Zezadu) a dodnes obohacuje basou jabloneckou Žízeň. Dále hraje ve volných chvílích s formacemi Spare Parts, B.B.Flies, Freetime a ve folklórním Heřmánku.
Po Karlovi Schreiberovi před pár lety převzal organizaci největšího regionálního festivalu v žánru – libereckého Godyho memoriálu (www.cwclub.marthablack.cz).

Povoláním je geodet, s tím souvisí i jeho záliba v pohybu – buď cyklo, lyžmo nebo pěšmo.
Má jednoho kluka a světe div se, je to syn a muzikant!

Houslista, nebo spíše „fiddler“, občas vezme do svých šikovných rukou i kytaru a občas napíše text na některou z písniček Modrotisku. Stále žije ve svém rodném Liberci, kde byl několik let hybnou silou a pákou při realizaci dnes již legendárního Country a Bluegrassového festivalu Memoriál Gody. Protože je to bystrý a odvážný chlapík, jal se tedy v Liberci provozovat vegetariánskou restauraci a s neutuchajícím entusiazmem pokračuje v již před sto lety na stejném místě započatém díle. „Ánanda“ (ikdyž to není Karlovo děvče) ho zcela a plně zaměstnává – máte-li chuť, tak zkuste www.anandaline.cz. A když zrovna „nerestauruje“, tak hraje svůj milovaný jazz s libereckou kapelou Jazz H Faktor.

Má kluka a holku – neboť v době, kdy se v tomto směru angažoval, ještě nemohl tušit, jak to v tom Modrotisku vlastně bude. A k tomu mu děti přidaly kupu vnoučat, pohříchu je to mix.

Je známým faktem, že ovce a banjisté se klonují. Jeden takový klon žije i v Krupce u Stínadel a svůj původ zastírá prací obchodního manažera stavebních nepotřeb. Jako jediný v kapele umí hrát z listu dle tabulatury, která ostatním připadá jako binární kód. Byl vybrán v rámci náročného konkurzu a vyhrál v posledním kole. A to díky tomu, že přiznal dva syny, což je v kapele zásadní plus. Nebýt toho, žije dnes jako buddhistický mnich někde v Indii, vykládá z ruky a hraje tamním dětem na sitár. I proto mu v kapele říkají Malý Budha. Ale ani tato víra mu nebrání pobýt s ostatními hochy v družném hovoru a s kalíškem něčeho dobrého.

Stal se benjamínkem kapely a hraje i s kapelami Nová Sekce, Album a Burizon.

Banjista, jediný Jihočech v kapele, bydlí na chalupě nedaleko Blatné ve vísce Bezdědovice kde si zároveň zřídil manufakturu na výrobu toneringů a dalších součástek na banja. Zároveň s chalupou v Bezdědovicích je vlastníkem bytu v Praze, tudíž ho můžeme částečně považovat i za pražáka. Je podruhé šťastně ženatý, má tři děti, z nichž jednu z dcer Elišku můžeme též vídat na „prknech co znamenají svět“, častokrát i v doprovodu svého otce. Je majitelem dvou jezevčíků, motocyklu BMW a neustálého pohodového úsměvu. Jeho životní větou která se týká téměř všeho, od jídla až po proudová letadla je „To mně oslovilo …“

Bohužel jej zradila prstýnková ruka a jak je známo, ani u banjisty jedna ruka netleská ….Ale protože byl a je vždycky správný parťák, fajn člověk a Modrotisk ho má rád a za mnohé mu vděčí, rozhodli jsme se ho jmenovat čestným předsedou klubu modrotiskových banjistů a do našich řad bude patřit stále.